WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Veršoidní výplody

Zvířátka

8. října 2015 v 9:53 | Keneu
Akutně mi hrozí nebezpečí autorského čtení. Mamka se zamýšlela nad tím, mám-li vůbec nějaké veselé verše, nebo zda uvrhnu posluchače do deprese hlubší než Macocha. Tak jsem schválně nějaké napsala, akorát teda nepůjdou použít...
Abyste je pochopili, měli byste totiž znát můj fandom Dvakrát kolem světa, jehož hlavními postavami jsou Fernão Magalhães, Francis Drake a Kryštof Kolumbus.

Byl jednou jeden mravenec
bez červeného šátku
Ten vypravil se na konec
světa vytáhnout zátku

Byl jednou jeden kačírek
co zkusit chtěl to taky
na moře trouf si bez pírek
a světu vytřel zraky

Tahle dvě milá zvířátka
dodnes se spolu plaví
Slepici navštíví o svátkách
a objevy své slaví

PS: ale to už přece víte, jak je ten fandom uhozený, ne?

Deset let

25. září 2015 v 0:20 | Keneu
Před deseti lety a třemi měsíci jsem složila Malou maturitu a složila se s pásovým oparem.
Před deseti lety a dvěma měsíci jsem si poprvé sama vydělala peníze jako praktikant na jezdecko-historickém táboře. Ty samé prázdniny jsem přečetla svoji první Zeměplochu.
Před deseti lety a necelým měsícem jsem nastoupila na gympl.
Před deseti lety a řekněme třeba týdnem jsem poprvé navštívila svoje budoucí knihovnické pracoviště.
Před deseti lety a jedním dnem (protože jsem zrovna promeškala půlnoc) umřela babička.


DESET LET DESET LET
svoboda měla fialové stíny
a každý z nás nes kousek viny
pás strachu a pás odpuštění
a vše se náhle tolik mění

DESET LET DESET LET
dobrý den srdce tolik starší
v nitru si stavím hradby další
důvěru skládám ze střepů
a na budoucnost zaklepu

DESET LET DESET LET
ruka spálená od plecháčku
do kalendáře škrábe značku
den s nocí tiše stloukaj slzy
proč vlastně a proč tak brzy?

Na přelomu

2. června 2015 v 4:49 | Keneu
...sedni si sem, někde tu jsem, přijdu hned...
(souvisí s mou přítomností tady, s výplodem pouze svojí melancholií)

Ptačí zpěv klová do měsíce
a on z úplňku ubývá
Ptačí zpěv klová do mě - sice
málo - mě to pak nezpívá

A noc si svléká malé černé
V úsvitu jde se okoupat
Vy nejistoty nepřeberné
dáte mi ještě chvíli spát?

PS: devatenáctý školní rok. Šestý školní rok od maturity a já pořád nevím, jak to udělat, abych o zkouškovém měla čas spát. A pak stejně dělám cokoli jiného, třeba píšu výplody a čekám na 4.48, protože bagr.
PPS: přelom noci a dne, měsíční fáze a situace "ještě pořád trochu stíhám" / "aha, tohle už nedávám".
PPPS: Pod parou. Nevím, zda se smát, nebo brečet, tak dělám oboje zároveň. Nevím, zda číst pomalu, nebo rychle. Poslední poprvé.
PPPPS: přesný čas, čas mého PC a čas blogu jsou každý jiný. Whatever... *kroutí hlavou*
PPPPPS: opožděné zveřejňování výsledků zkoušek by mělo být klasifikováno jako mučení a zakázáno ženevskými konvencemi.

Nejvyšší nabídka nedosáhla ani vyvolávací ceny, pane Oldmane

8. února 2015 v 4:08 | Keneu
V následujícím veršoidním výplodu nejsou žádné výrazné spoilery, ale pokud si chcete Nejvyšší nabídku pustit, zatím dál nečtěte. A budete-li číst, nepochopíte. Protože nacpat do slov tak fascinující dvě hodiny nejde jen tak.
Psáno pochopitelně při soundtracku filmu. Pusťte si aspoň ten.

Výroční střípky

10. listopadu 2014 v 17:40 | Keneu
Pokud naše knihovna zveřejní něco na Fcb, obvykle za to může kolegyně. Někdy já. Pokud je to divné a těžce intelektuální, obvykle za to můžu já. Někdy můj bad hair day.

Dnes uplynulo 123 let od smrti prokletého básníka Arthura Rimbauda.

Mé bohémství mě vleklo životem
jak koráb opilý, co dávno ztratil směr,
vstříc prokletí, exilu za plotem,
přítel si zastřílí - v plachtách náhle pár děr.

Hledal jsem úval, kde bych mohl spát,
kde spolu s Paulem ke hvězdám bych vzlét',
však místo toho chlast, odpor a pád,
sezona v pekle trvá sto dvacet tři let.

6. září uplynulo 20 let od úmrtí Jamese Clavella, autora asijské ságy, z níž jsem zatím stihla přečíst jen Šóguna a Krále Krysu.

Tak těžká kniha
a přece s ní doletím
na Dálný východ

Skrytá v příbězích
jsem ve Vznešeném domě
a kvetou třešně

Králi krys a slov
šógune atmosféry
smršť mě nese zpět

(Jo, je to haiku. Vím, že jsem v nestřežené chvíli slíbila, že se už nebudu pokoušet nacpat do haiku děj nebo informace. Sliby jsou od toho, aby se porušovaly.)

Můj milý abbé

6. ledna 2014 v 22:59 | Keneu
Můj milý abbé řekněte mi
váš vzdušný zámek postavený
je ze snů nebo vzpomínek?
Nebo jen na duši je lék?

Můj milý abbé knihovníku
zaveďte hodně nových triků
Ať můžu najít ve skriptech
váš odraz obraz nebo dech

Můj milý abbé prozraďte už
proč po těch letech jste zase muž
Vy žijete si v celibátu
tím zmatenější stojím já tu

Můj milý abbé kdyby snad
samotou na vás smutek pad
váš pán vám svěří k vychování
děti co zplodil se svou paní

Můj milý abbé však se známe
Ten kdo nad vámi je pánem
má ve svých rukou srdce vaše
a koukáte se po něm plaše

Můj milý abbé na tom zámku
nechte mi otevřenou branku
Aspoň ve snu budem známí
když nemohu býti vámi

Padám do hloubi

23. listopadu 2013 v 21:55 | Keneu
(ne, já fakt neumím vymýšlet názvy)
Další text pro skupinu Tempus.

Padám do hloubi
Temné jak nápěv
Nápěv co snoubí
tep můj a záchvěv

Hledám svou duši
kde spí si čáry
čáry v nich tuším
rej víl bujarý

Padám do hloubi
Temné jak nápěv
Nápěv co snoubí
tep můj a záchvěv

Krom víl se satyr
zjeví tu náhle
vůle je papír
pohyby táhlé

Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně

15. října 2013 v 17:19 | Keneu
Blog drahé striggy slavil šesté narozeniny a hrál si na Ježíška. Jeho tvůrkyně totiž slíbila každému zájemci napsat povídku. Já si přála něco na téma Zítra taky vyjde slunce. A dostala jsem překrásnou povídku o Samovi a Aragornovi, kterou můžete najít zde.
A abych strigg nějak motivovala, slíbila jsem jí také něco napsat. Přála si Hvězdné nebe nade mnou. Mně okamžitě naskočil i ten zbytek, tedy mravní zákon ve mně (hádáte správně, je to Immanuel Kant).
A tohle spojení se mi okamžitě přilepilo na jednu konkrétní postavu, kterou mám velice ráda.
A znáte-li muzikálovou verzi Bídníků, domyslíte si jistě. že to je inspektor Javert.
striggo, Tvému blogu i Tobě ještě jednou vše nejlepší.
(Ano, taky to nemá název. A je to stoslůvka)

***
Pod klenbou noční oblohy
Rázuje sem a tam
Myšlenky pletou se pod nohy
A hatí se mu plán

Před časem uplynulým
Udání odeslal
Teď stud ho trhá v půli
A sám sobě by lál

Pod klenbou noční oblohy
On ruce svírá v pěst
Vždyť zneužil své úlohy
A pomstou dal se svést

Odpověd prefektury
Černé má na bílém
Jak scéna z noční můry
Co počít s omylem?

Pod klenbou noční oblohy
Ten tolik přísný tvor
Od zítřka bídník nebohý
Nebude inspektor

O souhlas žádá hvězdy
Však jasné je jak den
Že chybu staví ke zdi
Jen mravní zákon v něm

Princezna zakletá

11. srpna 2013 v 20:19 | Keneu
Ty doby, kdy jsem si říkala "pinceza načová" jsou sice už trochu z ruky, ale napsat se to chtělo.

Jsem princezna zakletá
Šípková růže odkvétá
Zatímco čekám až se staví
Ten pravý

Jsem princezna zakletá
A taky trochu popleta
Protože nevím které mě baví
Pohlaví

Jsem princezna zakletá
Po netu volám do světa
Že hledám kdo mi opraví
Mé zdraví

Radiculae non fuerit

17. června 2013 v 1:20 | Keneu
(Sociálně trapný tučňák se tento víkend fakt překonával... Název se netýká ředkviček a je v pořádku, že se vám nedaří rozluštit.)


Hned první týden řekl mi
že přijde tento den
Ze slz na tváři patrný
že už je připraven

Tak aspoň slova po síti
A kafe na sedmou
Část inventáře nesmí Ti
prozradit že je mnou

A pro Tebe si hlavu lámat
A nad sešity snít
Pak vyškrtat Tě ze svých dramat
Zdánlivě v srdci klid
 
 

Reklama


Rubriky