WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Několik poznámek na okraj III

14. srpna 2014 v 15:28 | Keneu |  Bylo, nebylo
o dva roky, dva měsíce a dva dny později




1. Situace je zoufalá, nikoli však vážná. (Nedaří se mi vygooglit, kdo řekl tu původní verzi. Tento obrácený aforismus má prý na svědomí Rudolf Hrušínský.) Nejím prášky, nechodím si pro nové a na tu novou paní psycholožku taky dlabu. Takhle se nechová člověk, který se chce vyléčit. Takhle se chová člověk, kterého baví se trápit a který by se nejraděj vyléčil jednou provždy. A nejhorší ze všeho (kromě trpaslíků) jsou pochyby o tom, zda mi vůbec něco je, nebo zda jsem jen takový neschopný lempl.

2. Už to bude rok, co jsem zaměstnancem naší okresní knihovny. Hrozně moc se mi tam líbí, což dokládá i fakt, že jsem měla ohromnou radost z končící dovolené. Původně jsem zaskakovala na dětském, teď pendluju mezi několika odděleními a hlavně katalogizuju, což je činnost, která vám dává přednostní právo na nové knihy. :)

3. Musím si udělat přednášku na Festival fantazie. A teď už vážně. I kdybych nesehnala dobrovolníka, co to odprezentuje za mě. Tématem budou slashovité shakespearovky a pokud si nepoznamenám větu "Kenneth Branagh leze po lidech." mohla bych ji taky zapomenout, což by byla škoda. Mám teď několik guilty pleasure slashových fanfikcí, ke kterým se ráda vracím, což bude asi důvod, proč jsem se vrátila i k myšlence této přednášky. (Hlavním důvodem je stejně to, že Shakespeare byl bůh, slash neslash.)

4. Tento odstavec je psan vsemi deseti. Uz mi chybi jen ty zatracene hacky a carky (a spousta praxe samozrejme). Radsi se ani neptejte, kolik let uz se to "ucim". A uz vubec se neptejte, kolik chyb jsem behem tohoto kratkeho textu udelala.

5. Zpátky do reality. V sobotu 2. srpna jsme, jako obvykle na přelomu července a srpna, pořádali keltský hudební festival Lughnasad. Řeknu vám, takový problém sehnat lidi jsem snad ještě neměla. Posílám obrovské díky Smrtijedce i těm organizátorům, kteří sehnali pomoc z vlastních zdrojů. Já osobně jsem na kase proseděla čtrnáct hodin.

6. Minulý týden mi přišla pošta z Prahy. V baličku byl nafukovací míč a tato poukázka. Teď už tam vážně musím. (Jo, a šifrová liga je naprosto úžasná věc.)

7. Slavnostně přísahám, že příští rok o celozávodce pojedu na kudrnovskou Dunajskou cyklostezku a Lva se zavřenýma očima dopíšu přímo na Dürnsteinu. Těch poznámek je až příliš a já jsem si vědoma toho, že dva roky zpoždění jsou taky příliš. Takže ten třetí rok se už ztratí. :)

8. Minulý pátek jsem trojkombinací chůze, běhu a jízdy zdolala patnáct kilometrů Moravským krasem. Po druhé v životě jsem si půjčila koloběžku a je to tak skvělý dopravní prostředek, že asi napíšu Ježíškovi. Dost pochybuju, že je v mých silách naučit se jezdit na kole a koloběžka je výborná alternativa. (Jen kdybych z ní přestala v plné rychlosti seskakovat, to by bylo skvělé. Ale jo, učím se brzdit a málem jsem se přizabila pouze jednou. Ach ta setrvačnost.) Jízda na koloběžce je též dobrým důkazem mé věrnosti. Než bych ZAHLA, radši zastavím a tu zatáčku projdu. :) A takovou tu hodně hlubokou věc, přes kterou mi naplánovali trasu, jsem si radši prohlídla jen zdola a jela zpátky stejnou cestou. Nesmím ty endorfiny přetěžovat. V cílové rovince mi naprosto šíleným způsobem natekl pot do očí (netušila jsem, že helma se dá ždímat) a pak jsem do trávy došlápla na něco, co mě hryzlo či štíplo do nohy takovým způsobem, že to mám nateklé ještě teď.

9. A když jsem se pak v sobotu ráno hrabala z postele s tím, že uklidím, upeču a pojedu na brněnský DMD piknik, měla jsem spíš chuť schoulit se do klubíčka a dělat, že tam nejsem buď já, nebo mé bolavé tělo. Holt sportovat se má průběžně, nikoli nárazově. Na piknik jsem se nakonec dokodrcala, i s výbornými šneky podle Rebelčina receptu. Ze začátku jsme tam byly ve třech, čili já a Birute s Ness, které piknik svolaly. Poté, co Ness sehnala víno a my s Birute jsme probraly homosexuální britské krále, dorazila další skupinka, která náš počet zdvojnásobila. A byla to Skupinka s velkým S, protože to byli Salome, Sothis Blue a Stevko. Hrozba apokalypsy nás zahnala do čajovny na Lidické, kde jsme popíjeli, vykládali si, jedli a rozebírali výtvarná díla na zdech. Bylo to moc fajn, příště jistě ve více lidech.

10. Když jsem před lety četla Richarda III., musela jsem si k tomu nakreslit rodokmen, abych se vůbec orientovala. Byl to vlastně rodokmen k celé první jindřichiádě. Loni jsem si v souvislosti s Hollow Crown nakreslila rodokmen králů z historických shakespearovek s mírně šílenými šipkami informujícími o nástupnictví. No a teď jsem si kreslila rodokmen na druhou jindřichiádu. Jsou to všichni cousins a jsou schopni mezi sebou interagovat nezávisle na tom, kolik generací je dělí od Edwarda III. Až seženu dost velký papír, zkusím ty rodokmeny propojit a pověsím si je na zeď.

11. Dočítám Temnou věž od Kinga a je to fenomenální. Vůči některým drobnostem jsem sice měla výhrady, ale v celkovém obrazu je chápu a jsem nadšená. Velice doporučuju, ale s malým varováním: je lepší mít přečtené To, Svědectví, Prokletí Salemu a Srdce v Atlantidě. Ne nutně, King ty důležité věci shrnuje (já si koneckonců Prokletí taky moc nepamatuju), ale je to prostě lepší.

12. Po letech jsem si pustila animovanou Anastázii a opět byla nadšena, hlavně z té hudby. Rickmanova Rasputina jsem sice ještě neviděla, ale bude mít co dělat, aby překonal tohle.

13. Z Festivalu fantazie jsem se samozřejmě vrátila se seznamem věcí, co musím vidět a číst. Samozřejmě nevím kdy. Chtělo by to najet na režim, ve kterém jsem se dívala Doctora Who. Dvě epizody každý večer a bylo. V televizi stejně nic není. Pamatujete, jak se ČT před prázdninami oháněla tím, že bude vysílat historické filmy a adaptace knih? Ve výsledku to je Vinnetou a ty šílené filmy z 50. let podle Jiráska.

14. Ale co. Pojďme si zvednout náladu. Třeba s Guildou. Volume doprava. I'm the One That's Cool.

15. Ve Hře o trůny budou hrát Mycroft s Nasirem! Teda Mark Gatiss a Alexander Siddig. To je aspoň motivace se ve sledování tohoto seriálu posunout. Ehm, moment? Gatiss už byl ve čtvrté sérii! Jak říkám, musím sebou hodit. I třeba kvůli tomuto.

16. Začala jsem si znovu kupovat Pevnost a v srpnovém čísle je zmínka o tom, že se bude točit seriál podle Gaimanových Amerických bohů a... (chvilka napětí) film podle Sandmana. Páni.

17. Nej informace z letošních FF přednášek je příběh Švédky Ulriky von Stalhammer. Žila v 18., nebo 19. století a nechtělo se jí vdát se a rodit a dělat takové ty ženské věci. Tak se převlékla za chlapa a vstoupila do armády. Deset let sloužila u dělostřelectva, nikdo si ničeho nevšiml... Pak si našla slečnu a oženila se s ní. Namluvila jí, že je impotentní, čili trvalo ještě měsíc, než si ta její manželka vůbec všimla, že má za muže ženu. Zanedlouho to na Ulriku prasklo a tak utekla ze Švédska. A z exilu napsala švédskému králi, že je sice pravda, že spáchala několik "drobných" zločinů, ale že mu zase deset let věrně sloužila v armádě, tak jestli by to nešlo smáznout. A švédský král řekl, proč ne. Ulrika se vrátila, na třicet dní ji zavřeli, její manželku na deset, manželství bylo zrušeno a dámy si do konce života dopisovaly.

18. Mějte se fanfárově.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Reb Reb | 2. září 2014 v 15:53 | Reagovat

Ahoj, po neomluvitelně dlouhé době jsem sem zavítala a zjistila, že jsi pořád úžasně aktivní. Článek jsem přečetla jedním dechem a zvedl mi náladu.
A k jedničce - rozhodně nejsi neschopný lempl. Naopak si myslím, že jsi velmi schopná :). Vlastně znám jen pár tak schopných lidí. Ještě donedávna jsem si myslela, že deprese a podobné stavy se přeceňují a že to není nic, co by si člověk nedokázal sám odbourat, kdyby se snažil (Hamba mi, chápu.) Pak jsem si k tomu jenom lehoulilince přičichla a je mi teď jasné, že některé člověk sám nezvládne - takové ty, co jsou ještě horší než trpaslíci - a že je fajn, když si občas nechá pomoct. Tím jsem vlastně chtěla říct, že na tebe myslím a držím palce aspoň na dálku.

2 Keneu Keneu | 4. září 2014 v 12:46 | Reagovat

Jé, komentář, díky za něj (ani nevíš, jak často vzpomínám na výrok jistých šílenců o Shakespearovi, jeho blogu a komentících).

A k jedničce. Díky. Moc mi to pomáhá, když vím, že v tom nejsem sama. Aspoň na dálku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama