WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Listopad 2011

Právě teď...

28. listopadu 2011 v 22:24 | Keneu |  Bylo, nebylo
...řekla mamka rybičkám: "Lehnout a spát!"
Já prý taky.
Jenomže se musím dívat na Big Bang Theory.
A na Glee.
A na Chi´s Sweet Home.
A...
8+)

Nejdůležitější aktér všech knih

28. listopadu 2011 v 2:14 | Keneu |  Veršoidní výplody
Téma týdne na poslední chvíli. Má nejoblíbenější knižní postava. A vlastně to ani není postava. Aktér. Prvek. Whatever.

není to ženská ani chlaP
Říší svojí ji dávno lap
nocí i dnem ji provázÍ
By pomohl jí z nesnází
a nápadů má nekonečnĚ
Hádejte kdo se líbí slečně

PS: jsou ta písmenka vidět, že jo?

Jednoho připitého večera

21. listopadu 2011 v 21:04 | Keneu |  Stoslůvky
Děje se hrozně moc věcí. Předminulý víkend Stínadla, minulý víkend kolaudace s pražskými zvířátky a jinými existencemi (Tess nás zabila předčítáním My Immortal. Už zas. Já si tu imunitu nevypěstuju a nevypěstuju. Konečně se hrál Time´s Up Lord a byla to hrozná sranda.), tento víkend brněnský srazýk s tématikou morbidní sametové revoluce, podvratnou literaturou, omalovávaným Voldemortem, papírky, kyselými mozky, kari a Aktivitami (Ty jsi kancelářská myš!). Vyhlásila jsem "užjsouskoroskorovánoce" a vyrábím hvězdičky. A mám se.
A tady je srazová stoslůvka:

Neuvěřitelné se stalo skutečností, Snape žije, Keneu je vdaná
aneb
Jednoho připitého večera
Keneuina stoslůvka na téma Zmrtvýchvstání Severuse Snapea a jeho králíčka.
Obsahuje růžovou barvu a pairing Snape a Keneu, stále v rámci mého fanonu, tedy že mě Rebelka a Skřítě na mé narozeniny odvlekly do lesa a provdaly za Snapea.
Psáno pod vlivem růžového alkoholu a "filmu" Barbie a Škola pro princezny.
Za betaread děkuji Rebelce a ranní střízlivé Keneu.
Omlouvám se všem postavám - včetně sebe - za to, že jsou trochu OOC.

Kuk pod perex.


I did it!

10. listopadu 2011 v 23:08 | Keneu |  Myšlenkování
Neil Gaiman má dneska narozeniny. Keneu si našla ten formulář zpráv, které Neil snad možná i teoreticky třeba občas 8+) čte, a napsala mu kratičké přání. Teď z toho má Keneu ohromnou radost a potřebuje se o to podělit.

Ve škole jsem stále nechutná aktivka/Hermiona. Ale že by mi to zvedlo sebevědomí? Kdepak, jen další důvod si nadávat.

Začala jsem s mamkou chodit do tanečků. Letos mají být ve stylu Bollywoodu, tak jsem zvědavá (po první lekci mě docela bolí lýtka). V libovolné pohybové aktivitě potřebuju buď výraznou psychickou podporu, nebo aspoň sluchátka v uších. Jinak se sypu a přestávám se tomu věnovat. Uvidíme.

Kdekdo se mě ptá, proč se tak tvářím, jestli se něco děje. Děje. Žiju.

Lidi, mohli byste mě přestat mít rádi? Leccos by se zjednodušilo...

Stínadelské hádanky

8. listopadu 2011 v 0:59 | Keneu |  Veršoidní výplody
Stínadla byla. Byla skvělá, vyčerpávající, povedená, nestíhací, plná, nevyspací, dobrodružná a tak dál. Konečně jsem se dokopala vlézt do "kostela svatého Jakuba". A běhala jsem. A počítala body. A trápila děti hádankami. Strašně vtipný byl rozdíl mezi těmi, co příběh znají a těmi co ne. Jak jste na tom vy?

Jsem vládce ale uvězněný
Mé srdce nezměrné je ceny
Když tak a tak mě natočíš
opustí tajemství svou skrýš
(icelk v kežej)

Nejsem vozítko ledajaké
Jezdím jinam než se zdá
Drž řidítka až budem nad oblakem
Ze mě se dvakrát nepadá
(olok ícíjatél)
- tahle hádanka byla stylově
přímo v objektu hádanky předchozí
Jen bílá ve tmě blýskne se
Z mých kousků trochu úzko je
Našel jsem to co jsem věkem ztratil
Těm nejlepším bych rád to vrátil
(okoriŠ)
- tahle hádanka ani nebyla
použita, prý je moc těžká

Už zase je 7. listopadu

7. listopadu 2011 v 23:19 | Keneu |  Básně těch, kdo umí
...už zase procházím kolem kašny na Svoboďáku a ne kolem hrobu, už zase zapaluju svíčku jen doma a ne na Ústředním, už zase zbývá měsíc a den do mých narozenin a já zase nestíhám navštívit Jana Skácela.
(Dušičky přitom nesnáším, takové to a teď půjdeme na hřbitov, abychom ukázali, že na ně myslíme... Já na ně myslím často a nepotřebuju k tomu věnce a svíčky a já nevím co ještě. (A nějaká aktivka namazala kvůli Dušičkám branku od našeho hřbitova. Už nevrže. Trapné.) Takže mi vlastně stačí vzpomenout si doma, tady, teď, třeba nějakou hezkou básní od něj.)

(Teď jen, jak vybrat jednu?)

Jan Skácel - Uspávanka

Potom se opřel o žízeň
a prosil
aby nepřestala
A obával se toho mála
Bál se jak dítě
Moc se bál

A kde se vzala tu se vzala
stařenka smrt se přištrachala
s hliněným džbánem
svěží vody

A on se napil
Popel dní
opláchl se rtů
všechnu trýzeň
tím douškem smyl
a nenechal
si vůbec nic

Už ani žízeň

Gaudeamus igitur!

1. listopadu 2011 v 20:30 | Keneu |  Miniatury
Celý včerejšek jsem si Gaudeamus igitur broukala, dneska jsem na veletrh Gaudeamus šla. Jako vystavovatel. A vedle nás měla akční stánek Univerzita obrany, takže se tam střílelo, unášelo, likvidovalo, slaňovalo, jen ten tank raději zůstal venku. A miny taky neměli, takže jako kompenzaci přináším mini já sem.

X.
Nedostatek spánku
a místo hlavy dýně
Sedím sama v tanku
s rukama v klíně.

PS: spoluvystavovatelka měla neuvěřitelný crush na všechny ty chlapce v uniformách. Já mezi nimi viděla Ianta, akorát měl zelený baret místo červeného.
PPS: milé děti, nikdy nechoďte na odlehlý hřbitov potmě o Halloweenu. Hrábne vám. Fakt.