WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Říjen 2011

Řekněme, že je to miniatura

31. října 2011 v 16:19 | Keneu |  Miniatury
IX.
Nedovedu jedno
Nesmím druhé
Ačkoli strašně strašně chci

Popřemýšlej bedno
co dělat s bludným kruhem
a jestli je mi pomoci

Zimní čas

30. října 2011 v 2:13 | Keneu |  Stoslůvky
Prequel k Letnímu času.
Fandom: Torchwood
Přístupnost: pro všechny. Vůbec nic se tam neděje, ale mihne se tam Jack Harkness. Takže jen na vlastní nebezpečí. 8+)
Poznámka: ve Velké Británii se dnes posunuje čas z 1:59:59 na 1:00:00. A je to vlastně úplně jedno, protože ten vtip jsem použila už v Letním čase.


Padal déšť (a byl jak řeka)

25. října 2011 v 3:03 | Keneu |  Veršoidní výplody
Už asi rok mám rozepsanou jednu básničku. Začla jsem ji za deště, dá se psát jen za deště a je o dešti. Takže mě aktuální téma týdne tak nějak popostrčilo, abych ji dopsala. Finally.

Dnes padal déšť a byl jak řeka
co teče z nebe na zemi
a každá kapka ostrá včelka
smývala smutek s tváře mi

Dál padal déšť a byl jak řeka
co slabé spláchne do moře
Tak nevěš hlavu moře čeká
v něm rozplyneš se v pokoře.

Však padal déšť a byl jak řeka
co pramen svůj má ve hvězdách
a kdybych měla srdce reka
tak šla bych hledat hvězdný prach

A padal déšť a byl jak řeka
kterou se dá k těm hvězdám plout
Až nadzvedne se mraků deka
ve hvězdách najdu si svůj kout.

Mimo

24. října 2011 v 20:31 | Keneu |  Myšlenkování
Jsem jediný člověk, který je vidět z vesmíru. Říká spolužačka. Jinými slovy, mám Hermionin komplex a jsem nechutně akční. Než dojede mechanismus. Najednou potřebuju znovu zatočit kličkou a není jak. Tak sedím, zírám a ptám se proč cokoli.Třeba do půl čtvrté ráno.
Mamka dnes tvrdila, že je moje halucinace, a vydávala u toho zvuky otravných jednorožců, těch od Charlieho (epizoda 1x02). A pak má být člověk normální...
Nestíhám a co je nejhorší, zase začínám plánovat...
You need help
Look at yourself
You need help
You need life
(jistá písnička od Queen).

Doufám, že se máte. Já se taky ještě mám, ale raději bych se ztratila.

Hádej kdo

24. října 2011 v 2:21 | Keneu |  Štafety
Náhodně jsem narazila na dost zajímavý článek, který jsem se rozhodla zeštafetit.
Připojte se (k temné straně síly)! 8+)

1. Níže naleznete 5 obrázků mých oblíbených autorů (bylo těžké vybrat jen pět, ale chci vám nechat nějaký prostor).
2. Hádejte. Co je to asi za lidi a jak kdo vlastně vypadá? Dvěma jsem sebrala jejich poznávací znamení, abyste to neměli tak jednoduché. S postupným přidáváním obrázků zvažuji svoji zákeřnost (céčko 8+)... (A to víte, že strejda Google umí vyhledávat pomocí obrázků?)
3. Jestli máte chuť, vyberte si taky pět autorů, najděte fotky a nechte hádat své návštěvníky.
AKTUALIZACE: Déčko jsem viděla jen na svém počítači, tak jsem tam dala jiný obrázek, snad to už bude fungovat.
A ještě jedna AKTUALIZACE: 4 z 5 máte uhodnuté, takže je popíšu, aby bylo jasno. Ale co ten pátý? Ten obrázek vypadá historicky...
Hotovo. Gratulujík a hvězdičku/bodík/měsíček všem zúčastněným.

Kuk pod perex.


Podivná věc zvaná úsměv

23. října 2011 v 22:12 | Keneu |  Myšlenkování
V sobotu jsem na pár sekund zastavila dopravu.
Chodec přece nemá přednost před tramvají.
Šalina přibrzdila, řidič na mě zíral.
Vyrostl mi snad na hlavě červený periskop? (Mrkněte na tohle - maskot fotbalového týmu přezdívaného Žlutá ponorka.)
Jo, a těsně před tím se mě pokusila sbalit další pochybná existence. Klasika.
Když jsem dorazila na místo určení, kontrolovala jsem nepřítomnost periskopu v zrcadle. Vypadala jsem stejně hrozně jako obvykle, až na jeden malý nepodstatný detail. Usmívala jsem se.
Divný.
MP4 terapie zabírá (je opravdu těžké se neusmívat, když vám do ucha slashovitě pěje Jack Harkness, když Šmoulinka vaří makarony, když líbáte wookie, když...).
Umbaba um
Umbaba umba umba
(Já mám tuhle písničku v mp4, ale jestlipak vy si pamatujete, co je zač? Z které je pohádky?)

"...nosit žluté punčochy, podvazky křížem, usmívat se..." (Večer tříkrálový, nejvíc tento)
Asi jsem na nejlepší cestě se zbláznit...

May the smile be with you. / Ať vás provází úsměv.

Brumbál je mrtev už pěkně dlouho...

18. října 2011 v 22:43 | Keneu
... a ačkoli jsem ten vzhled fakt zbožňovala (včetně božské autorky; díky, Rebí), už tu byl fakt hodně dlouho.
No a pokud mě trochu znáte, tak víte, že se na vymakanější vzhled, než je tento, prostě nezmůžu.
No nic. Stejně se chci odstěhovat. Už tak rok... Hudba daleké budoucnosti...
Preferuju obsah před vzhledem. U blogů i u lidí. Takže tak.
Obrázek v záhlaví není kradený, patlala jsem se s ním dobu v malování a stejně to pořád není ono. Na papír to člověk načmrkne hned - jako to má správně s podpisem být. Ano, jsem natolik praštěná, že už mám i umělecký podpis. Líbí se mi, kolik je v něm skryto písmenek. Kterépak asi bude moje?

***trapná vsuvka***
Vymřeli komentátoři?
Docela to tu zase ožívá, aspoň z mé strany, tak se taky zkuste připojit, prosím.
***konec trapné vsuvky zvané Žadonění o komentíky***

A ještě jednou díky Rebelce za krásný vzhled "Severus, please", který tu byl od 21. září 2009, tedy kousek přes dva roky...

Jaktože ještě nespíš?!

17. října 2011 v 3:11 | Keneu |  Miniatury
VIII.
Sevřené
Třesoucí se cosi
Rady si neví kudy dál
A tak o pomoc prosí
CHybí jí svatý grál


Funny and exhausting den

6. října 2011 v 23:30 Bylo, nebylo
Tak mě ti vlci včera nesežrali, já se dostala spát a vstávala o hodinu dřív, abych si umyla vlasy (Už si s nimi připadám jak Magráta: "Budu si mýt vlasy." "Kdy?" "Kdykoli!"). Ve škole jsem strávila polovinu velké přestávky, vyučovací hodinu, malou přestávku ("ale opravdu malou") a pětinu druhé vyučovací hodiny. Taky jsem tam strávila snídani. Oběd už jsem strávila v knihovně Jiřího Mahena. To že jsem o průběhu pasování prvňáčků na čtenáře a naší úloze v něm nic moc nevěděla já, která se tam aktivně dobrovolně nahrnula jako náhradník, to by šlo. Horší byla neinformovanost těch, co tam museli (byl tam i jeden kluk). Bylo fakt vtipné sledovat osmnáctileté slečny skládající se z představy cesty na libovolnou pobočku KJM. Méně vtipné bylo sledovat mě (já na pobočku chtěla), jak se snažím vejít do princeznovských šatů... Nakonec jsem (o prsa) zůstala v ústřední knihovně a pomáhala lidem ze Zábavného učení se soutěží pro čerstvě pasované prvňáčky. Zasloužila bych nějaký stohelitský metál (Slyšíš, Rebí? Totiž Zuzanko?), protože jsem ani po čtyřech hodinách nešišlala a zdrobnělinky jsem se taky snažila omezit (Keneu, nemůžeš říkat kráva. Vždyť je to kráva! Ne, je to kravička. Zní to líp.). Narcistická vsuvka: když odcházeli, tak mě hrozně vychválili a dali mi omalovánky a rozvrh hodin. Heč! Následně mě vychválila vedoucí dětského oddělení, které to někdy v nestřežené chvíli vsugerovali (Já že to umím s dětmi? Já? To jsme se nasmáli, lidové vrstvy...).

V knihovně jsem si ještě hodinu počkala a začal Čaj s Jane Austenovou. Bilinguální komponovaný pořad u příležitosti dvoustého výročí vydání Rozumu a citu. Rozum a cit jsem dočetla v pondělí a potřebovala jsem to oslavit. Dozvěděli (Ano, bylo tam několik mužů. Taky to nechápu... ) jsme se něco o Jane, jejím životě a díle, Spolek elegantních dam nám předvedl dobovou módu i tance (dvěma nás dokonce naučil) a opravdu jsme pili anglický čaj. Právě při čaji mě přepadla ředitelka (!) knihovny, že už došlo až k ní, jak jsem byla úžasná. Občas mám chuť mlátit hlavou do zdi... Co na mně ti lidi sakra všichni mají? Respektive proč to na sobě nemám já? Když mám tu schopnost, aby si mě lidé oblíbili, proč ji nepoužiju sama na sebe???

Přání

6. října 2011 v 0:14 Veršoidní výplody
Sotva skončila Letní dobročinnost, už je tu sosácká Vánoční nadílka. Tam už jsem si přála, tady to bude trochu osobnější...

Ježíšku
v hlavě mi vlci vyjí
Zkouším se schovat za knížku
zatímco krev Tvou piji

Ježíšku
podej mi prosím ruku
Nenech znavenou Lenišku
napospas šedému pluku

Ježíšku
ať plane oheň v mém srdci
ať najdu cestu do pelíšku
dřív než mě roztrhaj vlci

PS: taky vám připadám podezřele tvůrčně akční? Co to?