WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Květen 2009

Doufám, že vás nedeprimuji...

14. května 2009 v 20:32 Myšlenkování
Na konci května
být naživu
Čekám
na dobu přílivu
Po nocích brečím
a trápím se tím
a okna jsou mým prokletím

Asi se z toho potřebuju vypsat. Vyspat nepomáhá. Když nepomůže ani tohle, půjdu se vycpat...
Ve středu maturuju. Vymyslela jsem si krásný plán svaťáku, včetně úterního odreagovávacího výletu. Držela jsem se ho pouze jedno dopoledne. Proč se nejsem schopná učit?
Na podzim a v zimě jsem strašně nervila. Po nocích jsem brečela a bála se jara. Bála jsem se postupného nárůstu nervozity. A hlavně maturity. Katastrofický scénář - co když proletím a co bude pak - byl mým oblíbeným tématem.
Jenomže pak se moje tělo vzbouřilo. Rozhodlo, že žádný nervy nebudou a začalo mě ládovat hormonama. Nedokážu si tuhle apatii jinak vysvětlit. Prostě jako bych se cpala práškama na uklidnění. Je mi fajn, ale neučím se. Prostě se neučím. Nejsem nervozní, jenom jsem obmotaná černými sítěmi. Ležím, koukám do stropu. Jsem na netu. Flákám se.
Jsem mistr krátkodobých řešení (najít něco, co mě nakopne, alespoň do středečního večera). Teď však žádné řešení ne a ne se objevit.
Jediné, co vím, je, že ve středu tam půjde ta Puntíková. Ta si zachová tvář. Aspoň před profesory. Ale co bude pak?
Nebojím se, nejsem nervozní. Jenom...
PS: Je pravděpodobné, že i když se vůbec nebudu učit, tak mě proletět nenechají. Jenomže se ode mě čeká bezvadný výsledek. Jak se o mě říká v Lýzátkách, Sašenka je šikovná a bezproblémová.

Za týden se ozvu. Doufám...

Googleta (To je ale hezké jméno, což?)

13. května 2009 v 8:39 Štafety
Připomíná mi jednu panenku, která se jmenovala Roleta (a měla kamarádku Žaluzii).

Štafeta Jak mě vidí Google. Od Rebelky a Titany. Tímto bych ráda uctila Rebelčinu památku minutou ticha, protože za zdržování ve svaťáku je trest smrti. Tak.

Dělá se to takhle: otevřete si google, potom vyhledávejte vždycky vaše jméno s následujícími slovy. Hned první věc, co se vám tam objeví, napište. Dozvíte se o sobě tolik věcí...


Svatava, TSP a masochismus

11. května 2009 v 17:19 Bylo, nebylo
Někdy na podzim jsem svatosvatě slíbila, že se budu na maturitu učit.
Včera jsem se dívala na pohádku Anděl Páně, kde se vystřídala půlka svatých.
Dnes má svátek Svatava.
Dnes mi začal svatý týden.
Teď už mi pomůžou leda všichni svatí...

TSP? Ohromná legrace. Tipni Správné Písmenko. Ale dalo se to. Stihla jsem asi padesát otázek (Reb, kolik Ty?) a mám z nich celkem dobrý pocit.

Abych se z těch nepříjemností nezbláznila, koupila jsem si v Brně velký pytlík oříšků wasabi. Už jsem jich víc jak půlku zlikvidovala a rozhodla se je přejmenovat na "masochistické oříšky". Proč to jím, když to tak pálí?

A večer jdu do kina na film Upír Nosferatu. Muhehehe...

Sám alej, nebo Jáma les?

7. května 2009 v 18:02 Bylo, nebylo

Nebo snad Majáles?
Ani jedno. Poslední zvonění. I když zvonek dnes přes naše pískání a rachocení vůbec nebyl slyšet.

Saša

4. května 2009 v 21:37 Veršoidní výplody
Spí
na rozcestí
v pohoří
svých neštěstí

Svírá
do pěstí
střípky posledních
pověstí

Ssaje
sílu co proklestí
cestu pověstí
z neštěstí

PS: staré sloveso ssát jsem nikdy nechápala, ale teď se mi hodilo. Co se v mládí (?) naučíš...

Vykoupení z věznice Shawshank

3. května 2009 v 6:08 Bylo, nebylo
Je téměř pravidlem, že v sobotu nechodím spát před půlnocí. Internet, film, kniha - program se najde vždy.

Mě si nevšímejte, jenom procházím...

3. května 2009 v 1:45 Veršoidní výplody
mě z toho odpočítávání vážně hrábne...

Čeká za sedmnácti rohy
a klepou se mi z toho nohy
a ještě víc se třese duše
a neřád čas tak rychle kluše