WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Duben 2009

Verše, které zešílely

29. dubna 2009 v 16:15 Veršoidní výplody
a proto se raději schovaly


Možná se trochu opakuju...

12. dubna 2009 v 19:42 Bylo, nebylo
Pod nátlakem, a taky protože škoda není jen značka aut. Protože mi hrabe (už zas/ještě pořád). Protože bych měla dělat milion jiných věcí. Protože prostě proto.

Něco se děje

4. dubna 2009 v 20:29 Myšlenkování
protože podezřele často uveřejňuju podezřele bezobsažné články.
To něco se děje pravděpodobně v mé hlavě.

Jsem m(usic)oody. Moje nálada závisí na tom, co zrovna poslouchám.
Nohavica a XIII. století.
Dekadentní deprese. Hrubý.

Seberte mi někdo ten enter!

Přemýšlím, že půjdu zabít toho, kdo mi kouří pod oknem. Nebo prostě zavřu ventilačku.

Potřebovala bych změnit hudbu, jinak v úterý (maturitní slohovky) napíšu něco transcendentálního
(to slovo neznám od Juřičkové, Reb, ale z dávných Makovic:
M (čte jakousi psycho knihu): "Co je to transcendentální?"
my ostatní: "Cože?"
M: Transcendentální úsměv."
někdo: "Trans je přes, cen deset, dentis zuby. Úsměv při kterém vyceníš deset zubů."
později jsem zjistila, že to znamená mimosmyslový)

*mimosmyslově (nesmyslně) se usmívá*

Hrubý!

Puntíková

2. dubna 2009 v 22:54 Veršoidní výplody
Tohle je reakce na předchozí článek a následný rozhovor s Rebelkou podpořený poslechem folkových písniček a četbou Skácela.
Hají!

Lýzátka a co z toho (možná) vzejde

1. dubna 2009 v 17:29 Veršoidní výplody
Tím nadpisem jsem si jistá (brzy, jazyk, zlýzat se...).

Řítím se vstříc šílené schíze. Ta věta se mi líbí...

Ale začneme od začátku. Jak jinak taky...
Už víc jak rok v dramaťáku pracujeme na vlastním představení. Je to hodně velký úlet. Více zde

Včera byla premiéra. A já, nervák nad nerváky, jsem si vlezla do role jak do kožichu dědečka Mrazíka a byla úplně v klidu. Moje role se nachází na opačné straně povahového spektra než mé normální já. Sebejistá... tak to vybal... domina. A přitom jsem se v této roli cítila úplně báječně. Kdybych taková byla doopravdy... Ne doslova (žádná rekvizita číslo jedna...).

Dneska jsem popadla barvičky a na topení schnou tyto veršíky:

Jsem bezproblémové dítě
dělám problémy jen sama sobě
večer roztáhnu zlé černé sítě
a duše voní po hnilobě

Ještě neznám svoji roli
tak role náhodné si volím
Až pravý opak nese klid
Mám rubem svého srdce být?

Nechci se zmítat v pochybách a strachu
ta druhá nebojí se případného krachu
Však celý život roli hrát?