WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Srpen 2008

Vlezla na mě můra... teda múza

31. srpna 2008 v 14:26 Veršoidní výplody
Žluté panoptikum zítřka

Zítra zase jako voli
Půjdeme do žluté školy
Jako voli na porážku
Sehrát každoroční frašku
Letos čtvrťák jmenuje se
Nejeden se před ní třese

Zítra zase jako voli
Půjdeme do žluté školy
Žlutá škola září v září
Prázdninové snění maří
Kdo po verneovkách touží
Toho žlutý zítřek souží

Zítra zase jako voli
Půjdeme do žluté školy
Zítra zas křik bandy bláznů
Zazní v prázdninovém prázdnu
Žlutý život rozběhne se
Nic dobrého nepřinese

Anebo ano? Možná ne
To teprv bude napsané
Žlutou tužkou do třídnice
Zítra dozvíme se více

A teď něco trochu optimističtějšího (o škole? optimističtějšího?)

Já přece dávno vím

Já přece dávno vím
Není čeho se bát
Před prvním klidně spím
A nebojím se vstát

Já přece dávno vím
Že to hravě zvládnu
Že věže postavím
A pak z nich nespadnu

Já přece dávno vím
Že čtvrťák bude nej
Tak setři z duše splín
A úspěchy mi přej

Co přinesl výlet do Prahy

28. srpna 2008 v 23:52 Stoslůvky
"Minervě McGonagallové odkazuji kazetu s písní Andílek, zbytek lektvaru Sciolinguabohemica, dále…"
Sehnat mudlovský přehrávač nebyl problém.
Před léty s úsměvem bloudíval Žižkovem
už starší pán andílci říkal dětem
Kabát až na paty vzpomínky odvátý
a jak byl sám dárky chtěl dávat lidem
Patřil k těm beze jmen co potkáš za rohem
a každý věděl hned kdo je to Andílek
Pamatovala si ten rozhovor. Spíše nadšený monolog.
"To město je krásné, plné magie… Dost možná tam najdu nějaké nadané děti. S tím Severusovým lektvarem můžeme…"
Snape.
Vlající dlouhý bílý vlasy a srdce dokořán
hádej čeho se dočkal asi ten starej pán

Budiž ... layout

28. srpna 2008 v 22:43 Myšlenkování
Už to slibuju strašně dlouho.
A tento týden se mi podařilo najít čas i chuť na úpravy grafiky mého blogu. Za nový (můj první!!!) layout vděčíme tutorialu od Blanch, nějakým webovým stránkám, ze kterých jsem obrázek před rokem a půl stáhla, mému skrytému talentu, vytrvalosti a pevným nervům (*tváří se, jako že slovo samochvála nikdy neslyšela*), vyžádanému komentáři od Titany a mamčinému zásahu (ona mi tak strašně ráda radí...).
Líbí? Aspoň trošičku? *pokouší se o psí pohled*
PS: Na obrázku je Keneur a Alexandra. Saša se zrovna vrátila domů a Keneur ji veze k sobě na hrad. Protože tohle asi nikomu moc neřeklo, doplním, že je to jeden z nejštastnějších okamžiků v Sašině životě.

Dle Catullových slov

26. srpna 2008 v 2:32 Veršoidní výplody
Já nechápala jsem
Teď už asi vím
Co básník chtěl říct tím

Já milovala jen
A mám ho ráda stále
A nenávidím málem

Co by si přál to splním
Kdykoli jsem s ním
V duchu jak kočka vrním

Stačí však slov jen pár
Chvíle strávená spolu
Znovu zavládne zmar
A nálada jde dolů

Prý odpustila jsem
To je pouhý sen
Zapomenout nedokážu
Vzpomínkám odejít kážu
Vrací se zas
Na duši kaz

Fáč z čokolády a cizích příběhů
Dává převládnout úsměvům
Oči se v noci změní v moře
A osolí mi tváře spoře
Pak setřu slzy a jdu spát
Zítra se budu usmívat.

Ehm... Já se těším na září?

25. srpna 2008 v 19:58 Myšlenkování
Asi už to tak bude. Ale mám pro to docela rozumné důvody. Posuďte sami:
V zářijové Pevnosti (ona sice vychází už 27.8., ale...) vyjde druhá část druhého dílu (orientujete se, že jo?) mého oblíbeného příběhu vlčice Kroany. Já chtěla vydržet, až budu mít obě půlky v ruce, leč... byla jsem vyprovokována (Morgano, nejsi tu náhodou? Bych Ti poděkovala).
Sobota 6.9. - cesta do Prahy na muzikál Krysař. Měla jsem na něj jet před takovými deseti roky, bohužel to nevyšlo. Pak zájezd organizoval náš kulturák, to jsem však byla na FF. Tak jsem sedla k počítači, přemluvila mamku a naplánovala zářijový výlet.
A pak ještě, co jen to bylo... něco 20.9. ... hmm ... No jo, vždyť já vím, že se koná spožúsový srazýk. Jsem zvědavá, co si na nás spožúsačky vymyslely.
Vlastně se těším i na školu. Na spolužáky, na některé profesory a profesorky a jsem trochu napjatá, jaký ten čtvrťák bude.
Mimochodem, nevíte někdo, kam půjdu po maturitě? Za půl roku mám mít odevzdanou přihlášku...

Zkratky

25. srpna 2008 v 19:42 Myšlenkování
Začalo to na brigádě, přes Nohavicu a Brichtu to přešlo až k výměně oken (jako poslední ze šesti paneláků tady na vrcholku Ptačiny dostal i ten náš nová, krásná plastová okna).
tajemné fazam -faktura zaměstnavatele (to je tak, když někomu platí zájezd jeho zaměstnavatel)
SBS/DSD - nechte se překvapit...
II - inspirativní igelit (celý byt zahalen do mlžného hávu, skříně ztratily obrysy... a propiska a papír je jak na potvoru zahrabaná někde pod všudypřítomnými krycími igelitovými foliemi, o počitači ani nemluvě)
WSM - William Shakespeare: Makbeth (shakespearomaniak ve mně dostal novou porci, tentokrát knižní, a pratchettofil pochopil pár dalších replik ze Soudných sester)
MPA - moje první anketa

Kuk!

20. srpna 2008 v 17:16 Bylo, nebylo
V rychlosti shrnu, co jsem chtěla napsat v několika článcích.
Po návratu z FF jsem se převážně flákala doma - hrála Activity (s Rebelkou, Miggem, Skřítětem a jejím bratrem), četla si, brouzdala po netu a psala. S mamkou jsme byly na výletě, který jsem měla slíbený necelých deset let (Znáte někdo jedovnickou "fialovou" restauraci? A víte, jak dobře tam vaří?).
Nastoupila jsem na brigádu a na tři týdny se ponořila do kopírování rodokapsů a tvoření zasedacích pořádků na dispečingu cestovní kanceláře. Součástí brigády byla pomoc na festivalu keltské hudby Lughnasad. Už popáté jsem se tedy vypravila na hrad Veveří, a to v doprovodu Titany, kterou jsem zlanařila, aby tam šla se mnou. Festival proběhl v pohodě a táááááákováhle bouřka nepřišla, i když to někteří tvrdili. A domů jsem si přivezla nádherné hádě. Namalované japonským práškem na ruce.
Po brigádě jsme s mamkou odjely do Vídně. Zájezd byl určen pro lidi na in-linech, my si vymyslely program vlastní. V sobotu jsme prošly centrum (Vídeň je jakási "suchá", alespoň než začne pršet), večer jsem se proletěla na řetízkáči v Prátru a v něděli jsme navštívily Schönbrunn.
O víkendu akce našich známých (některé jsem neviděla přes čtyři roky, ale stejně nechápu, proč se všichni divili mé výšce) a v úterý výlet do Olomouce (zkontrolovala jsem Skřítěti vysokou školu a příhodnost města ke studentskému životu - dobrý).
V pátek nám vymění okna. Až to uklidíme, tak bude zbývat už jen krůček ke čtvrťáku...
Zvláštní je, že se cítím jako ta dáma tančící mezi barevnými balonky, kterou jsme viděly v Olomouci na obrázku (ne, nebyl to Pennywise, Reb). Strašně dobře, pozitivně, v pohodě. A myslím, že mi to vydrží hodně dlouho.
"Veselí lidé se dopouštějí více bláznovství než smutní, smutní zato větších." (Heinrich von Kleist)