WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Červenec 2008

Příznaky konce

16. července 2008 v 9:58 Veršoidní výplody
tady je to slíbené dada

Festival fantazie

16. července 2008 v 1:14 Bylo, nebylo
Byl prostě fantastický!
"Důležité podružnosti" najdete na stránkách www.festivalfantazie.cz
Technické údaje: 27.6. - 6.7. tohoto roku, já a 1949 dalších účastníků, 19 programových linií, nabité dny, přednášky, besedy, filmy, hry, soutěže, kultura, tanec...

Štafetka - není to náhodou zákusek?

15. července 2008 v 23:12 Štafety
Vyvinuli jsme se z opic (ne z koček jako někdo...), a proto se jdu opičit. Po Titany a Rebelce. A aby jim to nebylo líto, tak zadání štafety překopíruju od jedné a překlad od druhé (i když Reb to kopírovala od Tit).
1. List 15-20 of your favorite old and new fandoms.
2. Have your friends guess your favorite ship from each fandom.
3. Strike out the fandom when someone guesses correctly and put the name of the first person to get it right.
Vypiště 15-20 vašich oblíbených starých i nových fandomů, nechte ostatní hádat, jaký je váš oblíbený pár v každém z nich, škrtněte správné odpovědi a dopište jméno toho prvního, kdo uhádl.

Stoslůvka pro jednu Zuzanu

15. července 2008 v 16:29 Stoslůvky
dárková song-fic stoslůvka podle písně Jarka Nohavici Přítel
Může-li mrtvý přemýšlet...
Ležím. Nespím. Čekám, až mě přestaneš volat. Myslíš, že ti odpovím? Tohle přání se ti na počkání nesplní. Nesplní se nikdy. Čekám, až toho necháš a přijdeš.
Zas nám bude dvacet, ale slunci se budeme vyhýbat a vrabci se budou vyhýbat nám.
Vrátíme se sem. Složíme písně, které nebude nikdo zpívat. Třicet, čtyřicet, padesát slok. Klid? Jen prázdné slovo na věnci.
Ale ty nepřicházíš. Pořád voláš.
Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas...
Ne. Už si nevzpomínám. Už ani nevím kde jsem. Kam jsem se to poděl. Taky jsem sám. Možná víc než ty. Přijď. Moc tě o to prosím.

Buď připraven na bouři, hromy, blesky

15. července 2008 v 16:10 Nad 100 slov
25. červen, večer
Bouře. Nezuří. Spíš jen tak ochutnává. To, co vyšlo z řeky, se dává na cestu.
"Mimořádná událost na trati" se blíží. Jede vlak. Tu dum, tu dum. Světla. Zelená jako oči šelmy a zároveň fialovomodrá jak nebe nad námi. Jak kdo chce. Někomu se zdají nezajímavě žlutá jako vždy.
Dveře se otevírají. Nastupujte. Pravidelná linka Blansko - ?.
Někde ve vlaku je On. Průvodčí však hlídá. A záchranná brzda je tak daleko... Jsem připravena odvést pozornost. A třeba přitom zemřít. Prokletí těch, co padnou, aby hlavní hrdina mohl splnit úkol.
Já vím. Mohly jsme zachránit svět. Ale nechtělo se nám. Měly jsme strach. Oni z nás možná větší, a tak nás nechali jít.
Kontrolní otázky. Jsme to vůbec my? "Vlaďko, Vlaďko. Copak nevíš, že já bych tohle nikdy neřekla?"
"Kdyby něco, měla jsem tě ráda." "Kdyby nic, zítra se stav."
Než jsem vešla do domu, několikrát se zablesklo.
Podle Vlaďky to už zítra nebude mít sílu, potřebuje to bouři. Jenomže hlavní hrdinové se tak snadno nechají ukolébat a sami strkají hlavu do oprátky...
Ráno pojedeme zase vlakem.
Pokud to ještě bude vlak.
25. červen, noc
Nemůžu usnout. Tělo, napjaté jak struna, se trochu chvěje. Trať je daleko, ale...
Varování pro příště, bude-li nějaké: nekombinovat skvělou náladu, vodní dýmku, apokalyptické počasí a setkání s nadpřirozenými jevy. Tento koktejl po promíchání způsobuje... vize.
Kroužila jsem kolem Vlaďky, abych ji ochránila, nebo ulovila? Jsem rys ostrovid.
Ráno moudřejší večera. To platí v případech, že se dožijete rána.
Chci spát. Sundám si brýle ("Už to nejsem já! Už to nejss...") a budu dlouho spát. Ráno vyzvednu Vlaďku a půjdeme spolu na vlak, pozdravit pana průvodčího. A ani staré jízdenky jí nepomohou...

Kent je nejlepší!

15. července 2008 v 15:29 Bylo, nebylo
V sobotu 21.6. jsem se dívala na ČT2 na Shakespearovu hru Král Lear. Kdysi jsem četla její převyprávění a dost se mi líbila (především hrabě z Kentu...). Záznam představení Městského divadla Zlín mě uchvátil (a nejvíc Kent v podání Luďka Randára). Jakmile se dostanu do Brna, půjdu si sehnat scénář, samozřejmě v překladu Martina Hilského. A pak si vezmu zvýrazňovač a zabarvím si všechny Kentovy věty, protože Kent je prostě nejlepší! Nechci snižovat důležitost a herecký um ostatních osob, ale nemůžu si pomoct...
A Kent je... Ale vždyť už to víte.

Konečně jsem tady

15. července 2008 v 15:29 Bylo, nebylo
Nastala ta správná chvíle a já se vrhám dohánět skluz v článcích, které jsem chtěla uveřejnit.