WHATEVER DOESN'T KILL YOU
SIMPLY MAKES YOU... STRANGER




Květen 2008

Štaf(lík a Špag)etka

31. května 2008 v 9:44 Štafety
Požádala jsem Rebelku a Titany, aby mi odpověděly a teď plním bod za sedmé. Takže kdo chce znát odpovědi na následující otázky, nechť se přihlásí v komentářích.
  1. Proč se s tebou přátelím?
  2. Co mě napadne, když se řekne tvé jméno?
  3. Co mám na tobě ráda?
  4. Řeknu ti vzpomínku, kterou na tebe mám
  5. Zeptám se na něco, co bych o tobě chtěla vědět
  6. Povím ti moji nejoblíbenější povídku/obrázek, který jsi stvořila
  7. Na oplátku, to musíš hodit k sobě na web/blog

Šťastné a veselé!

18. května 2008 v 20:39 Bylo, nebylo
Když jsme dnes s mamkou chystaly oběd, rozhodla jsem se v rámci kulturního stolování najít ubrousky. Našla jsem jen vánoční. Z této drobnosti se zrodil nápad uspořádat druhé Vánoce. A to včetně stromečku, dárků, koled... Ale jinak jsme celkem normální...
Abych nezapomněla, dnes jsem napsala protokol poslední laboratorní práce z fyziky v životě! Hurá, hurá, hurá.
Včera i dneska (a asi i zítra) jsem viděla na DVD muzikál Kleopatra. Písničku Vykutálená jsme si s mamkou pouštěly aspoň patnáctkrát...
A od pondělí do čtvrtka probíhají u nás na gymplu maturity a my máme volno!
Jachachá! (all rights reserved for Rebelka - je to její citoslovce)

Smuteční melodie

9. května 2008 v 1:36 Veršoidní výplody
Tak jsem vlezla na http://hp-srazy.blog.cz, podívat se, zda se se mnou počítá na pohřební sraz. A pak jsem zaslechla tu melodii. Realističtější část mého já prohlásila, že to jde z venku, ta druhá si myslela něco o hudbě z jiného světa... Potom se odněkud vyklubal pragmatik, který přiložil ucho k výjimečně zapnutým reprákům a bylo jasno. Když pohřební sraz, tak i s odpovídající hudbou. A ta hudba pořád jela a jela až...

Jeho lásce

8. května 2008 v 21:30 Veršoidní výplody
Svítá. Je chvíle po páté.
Stopy sněhem skoro zaváté
zdobí rudé květy.
Vůně cigarety
poslední.
Výstřel Ti v uších ještě zní.
On neslyší už nic.
Nespatří světlo svic
zapálených Tebou.
Dlaně ho nezebou,
ač leží ve sněhu.
Necítí něhu
Tvých dotyků.
Nech už těch vzlyků.
On nevnímá je.
Teď stojí v branách ráje.
Vidíš, usmívá se
tváří v tvář jeho kráse.
Tak usměj se taky
a rozežeň mraky
a smutek v sobě skryj,
na něj nezapomeň a žij.
PS: Věnováno všem ženám, které byly připraveny o své muže. Především však Nohavicově písničce Zítra ráno v pět.